36.týden těhotenství
Pomalu ale jistě se blížíme do finále. Každým dnem jsme blíže k naší Viktorce a každý den je delší. Pořád si říkám, že už bych ráda rodila, že už dál nemůžu. Je to pro mě už náročné jak psychicky, tak fyzicky. Ale to pro každou těhotnou.
Poslíčci jsou každým dnem silnější. Už to není jen takové píchnutí do břicha a ztvrdnutí břicha, ale je to bolest, která mě nutí se až předklonit a rozdýchat to. Každý den se objevují a hůře se rozhání.
Tímto týdnem končí riziko předčasného porodu a od 37.týdne už začnu dělat vše pro to, aby porod už přišel. Začali jsme masírovat hráz pro uvolnění a dělám kegelovy cviky na posílení pánevního dna. Nijak extra nevěřím, že budu 100% bez nástřihu, nebo bez natržení, ale pokud mi to má alespoň trošku pomoci a připravit mě to na porod, tak proč ne. Ani-ball mi přijde zbytečný a roztahovat se měsíc před porodem mi přijde nepřirozené. Navíc je drahý a za ty peníze koupím raději něco pro Viktorku.
Každopádně co se týče mých pocitů v posledním dni 8.měsíce. Strašně moc se těším, až tu naši cácorku poprvé budu mít v náručí a až ji uslyším plakat a pak se smát. Jako prvorodička mám ale taky samozřejmě strach. Strach z neznámého. Porod a rodičovství je pro mě přeci jen něco nového. Bude to nová etapa mého života. Stejně tak pro přítele.
Ve středu 9.8.2017 jsem byla naposledy na kontrole u své gynekoložky a malá měla váhový odhad 2545g. Už jsem objednaná do prenatální poradny v mé porodnici, kam budu docházet až do porodu. No už aby to bylo.
Tašku do porodnice mám sbalenou už od června, kdy jsem byla 2 dny v nemocnici kvůli tvrdnutí břicha. Postýlku máme od května, kočárek přišel minulý týden a oblečení pro malou je více, než pro nás s přítelem dohromady. Teď čekáme jen na komodu s přebalovacím pultem, vaničku a monitor dechu a budeme mít konečně vše. Pak už se budou dokupovat ty zbytečnosti, jako je spousta hraček a podobně.