Holčička nebo chlapeček?
Od úplného začátku těhotenství, jsem se modlila, abychom s přítelem čekali holčičku. On chtěl naopak chlapečka. Jména jsme měli vybraná, respektive já měla jména vybraná. Pro holčičku to byla jasná Laura a pro chlapečka Sebastian.
Těšila jsem se na každou kontrolu, kdy mi doktorka udělá ultrazvuk a vždycky jsem doufala, že mi poví, co čekáme. Čekala jsem marně. Na prvních dvou ultrazvucích, kde bylo vidět už i srdíčko jsem byla sama. Potom se mnou jezdil přítel, aby taky naše miminko viděl.
Když už bylo miminko vyvinuté natolik, že se dalo určit pohlaví, to naše dítko ne a ne spolupracovat. Tenkrát se mnou byli v ordinaci jak mamka, tak přítel. Oba z toho byli paf a bylo vidět, že jsou neskutečně šťastní. I já jsem byla. Když doktorka hledala pindika, našla akorát ručičky mezi nohama. Dloubala mi do břicha, aby přinutila miminko s sebou hnout a ukázat se nám. Docílila akorát toho, že se naštvalo, zvedlo jednu ručku, na ní prostředníček a otočilo se.
V tu chvíli mi bylo jasné, že čekáme chlapečka. No na další kontrole a ultrazvuku, už se nám miminko ukázalo a na 80% nám bylo řečeno, že to bude holčička. Ta se potvrdila i na velkém ultrazvuku ve 22tt i na další kontrole. Přestože jsme měli několikrát potvrzenou holčičku jsme nakupovali věci neutrálních barev. Stát se může přeci cokoliv a pindik se může objevit.
Každopádně z Laury byla Catalina, potom Karolína a nakonec to bude Viktorie.