Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj porod

11. 11. 2017

Termín porodu jsem měla 17.9.2017. Od 37tt jsem pravidelně 1x týdně docházela do porodnice do těhotenské poradny a na těhotenské monitory. Nic ale nenasvědčovalo blížícímu se porodu. V pátek, 2 dny před termínem, jsem byla opět na monitorech a v poradně. Na monitoru nebyla žádná viditelná kontrakce, která by značila blížící se porod. Byla jsem tehdy 39+5tt a pouze na 1cm otevřená. V sobotu jsem jela na noc navštívit mamku a bratry.

V neděli, v den termínu, jsem už cítila, že je malá v bříšku celkem dost aktivní. Od rána šíleně kopala a celkově se tam všelijak otáčela, převalovala a posouvala. Dole mě píchalo jak blázen, břicho mě od těch kopanců taky bolelo. Od rána jsem měla silné nutkání na velkou, ale nedařilo se mi něco ze sebe vyloučit. Říkala jsem si, že se určitě něco blíží. Neřešila jsem to. Odpoledne jsem přijela domu a nalila si sklenku červeného vína. Přeci jsem chtěla porodit na termín. Napustila jsem si i vanu a v té jsem byla asi 40 minut. Po chvíli mě začala bolet záda, jako při zánětu ledvin. Celou dobu jsem chodila na záchod se snahou něco ze sebe dostat. Už jsem měla i křeče v břiše, ale furt nic.

Bylo mi divné, že ty křeče jsou pravidelné po 7 minutách. Asi za půl hodiny už byl interval po 5 minutách, ale stále to nebyly menstruační bolesti. Přisuzovala jsem to tedy zácpě. Záda mě ale bolela čím dál víc a za několik minut byl ze zácpy najednou průjem. Na záchodě jsem si všimla, že mírně krvácim. Kdybych si nevšimla té krve, ani nikam nejedu. Ve 22h jsme tedy odjížděli do porodnice. Tam jsme dorazily cca ve 22:45 a následovalo vyšetření a monitor.

Přijela jsem na 6cm otevřená a další postup porodu byl velmi rychlý, takže jsem stihla akorát sprchu. Za hodinu jsem byla otevřená už na 8cm a každá kontrakce mě nutila tlačit. Porodní asistentka byla velice milá a se vším mi při porodu pomáhala. Následovalo další vyšetření, po kterém mi měla PA udělat klystýr a píchnout vodu. Jenomže voda praskla už při vyšetření a já měla bolesti takové, že jsem byla ráda, že zvládnu být při vědomí, takže klystýr nebyl. Epidural jsem nechtěla, tak jsem dostala analgetika do žíly. Bohužel byly bez jakéhokoliv účinku.

S každou další a silnější kontrakcí jsem si říkala, že jsem blíž maličké. Po celou dobu mi byl nablízku přítel, který mě držel za ruku a podporoval.

Konečně to bylo ve fázi, kdy jsem mohla tlačit. Tlačila jsem, jak jsem mohla. Kontrakce nekontrakce, furt jsem tlačila. Během 40, ani ne, byla malá venku a já najednou zapomněla na všechna ta muka. Všechna bolest, jakoby nikdy nebyla. Celé to trvalo 5,5h od první kontrakce. Sice jsem odcházela z porodnice s 5 stehy, ale byla jsem neskutečně šťastná novopečená maminka, která si nese domů ten svůj malý uzlíček štěstí.

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 9261
Měsíc: 1035
Den: 38